Skip to main content

článek-prezentace: Olomouc a umění ve veřejném prostoru

Napsal Magdalena Petrakova dne .

Pozn.: Tento článek vznikl na základě prezentace Magdalény Petrákové zařazené na úvod panelové diskuze Umění užívat veřejný prostor uspořádané 14. června 2021 v Muzeu umění v rámci platformy Re-vize a zároveň Trienále SEFO.

Za Kreativní Olomouc jsem přišla s námětem uspořádat tuto diskuzi, protože v Olomouci v posledních letech přibylo aktivit, jež vstupují na celé měsíce nebo i trvale do veřejného prostoru. Mým úkolem bylo na začátku přiblížit téma umění ve veřejném prostoru, a to v kontextu Olomouce.

Agenda umění ve veřejném prostoru je zatím městem neuchopená a v městské kulturní politice chybí její zakotvení, na což také opakovaně narážíme s kolegy a kolegyněmi v kulturní komisi Rady města Olomouce. Dosud rovněž neproběhla žádná otevřená odborná diskuze. Přitom jde obecně o velmi komplexní a kvalitu života ovlivňující téma.

Příslibu změny dnes nahrává souběh tvorby:

Strategie rozvoje kultury a kreativního průmyslu města Olomouce 2022–2027
◦ zpracovatel ONplan Lab
▪ analytická část do 04/2021
▪ návrhová část do 06/2021
▪ implementační do 09/2021

Koncepce veřejných prostranství města Olomouce
◦ zpracovatel MCA atelier
▪ analytická část do 08/2021
▪ návrhová a implementační část do 05/2022

Oba dokumenty představují příležitost, při níž bude rozvoji umění ve veřejném prostoru věnována náležitá pozornost, a šanci zpřehlednit a zjednodušit celou situaci co do administrativního procesu, uchopit stávající postupy koncepčně a navrhnout nové nástroje podpory umění ve veřejném prostoru.

„Rozvoj umění ve veřejném prostoru je v demokratickém světě vnímán jako jeden z důležitých nástrojů demokratizace umění a podpory rozvoje výtvarné scény jako takové.“, zaznívá v analytické části Strategie pro kulturu a kreativitu a vystihuje, proč je důležité se tématem zabývat.

Ve své prezentaci se pokusím nastínit klíčové pojmosloví, rekapitulovat realizace minulé, současné a budoucí. Pokusím se o rychlý exkurz do této kulturně-politické problematiky v Olomouci a také nabídnout konstruktivní řešení pro Magistrát města Olomouce, jak umění ve veřejném prostoru podporovat a rozvíjet.

Veřejný prostor, současné umění a strategicko-politická perspektiva

První je nezbytné přikročit k vyjasnění pojmosloví a zaměření debaty. Umění ve veřejném prostoru představuje širokou škálu aktivit a pravidla pro využívání slovního spojení veřejný prostor se průběžně vyjednávají.

  • Veřejný prostor, kterým zde myslíme zejména fyzický prostor v podobě otevřených prostranství měst a obcí přístupných všem, a to bez ohledu na vlastnictví pozemků. Jsou to například parky, náměstí, ulice a vnitrobloky, ale i podchody, hřiště nebo parkoviště. Může se jednat také o místa v krajině nebo volně přístupné prostory veřejných budov. Jeho charakteristikou je, že je v zásadě přístupný všem bez omezení a slouží zejména obecnému užívání, jako je např. komunikace, mobilita, relaxace, společenský život a setkávání.

  • Hlavním tématem diskuze by mělo být současné umění, tedy jež vzniklo a vzniká dejme tomu v posledním desetiletí, přičemž bereme na vědomí také ne jen zcela klasické formy jako plastika, murál apod., ale i přesahové a nové formy jako jsou pop-up instalace, performativní přístupy, prožitkové instalace, rozšířená realita.

  • …a také, jak je koneckonců platformě Re-vize blízké, cílem je hledat konstruktivní řešení a nabízet příklady dobré praxe pro pozitivní budoucí změny.

Mapování

Zásadním je vydání publikace Bilance v roce 2016, mapující výtvarné prvky na území města Olomouce vzniklé po druhé světové válce od autorů Jan Jeništa, Václav Dvořák a Martina Mertová. Toto zevrubné mapování vzešlo „zdola“, ze zapálení jednotlivců, spolkově činných v lokálním sdružení – předběhli tak ve městě působící instituce: UP, NPÚ, Muzeum umění.

Soustavnou pozornost tomuto tématu věnuje Muzeum umění Olomouc nejen při spravování sochařské a architektonické sbírky, ale i ve svých výstavách a publikacích. Také na Univerzitě Palackého čas od času v posledních letech vznikají práce, jež se tohoto tématu dotýkají. Za olomouckou částí online databáze Sochy a města stojí táž autorská dvojice jako u Bilancí – Jan Jeništa a Václav Dvořák, vloni vyšla knižně Sochy a města – Morava.

 

 

 

 

 

 

 

Realizace

Dělení dle investora:

Město

Jednou z realizací vzniklých po roce 1990 je Arionova kašna, která byla slavnostně odhalena v roce 2002 jakožto součást rekonstrukce Horního náměstí, a cena její realizace se vyšplhala na 30 mil. Dnes jde jeden z novodobých symbolů Olomouce. Autorem kašny je olomoucký rodák, architekt a sochař Ivan Theimer. Za další vstup do veřejného prostoru se dá považovat loni dokončená rekonstrukce radnice, na jejímž nároží přibyly sluneční hodiny. Autorem návrhu je akademický malíř a restaurátor Radomír Surma. V současné době probíhá práce na obnově vodopádu v Bezručových sadech. Je to umění ve veřejném prostoru…?

Instituce (Muzeum umění aj.)

  • Ve městě lze nalézt lupič na fasádě MUO, murál Nedotýkat se nebo aktuální vstup do ohrady.

  • Od roku 1995 do roku 2002 se pod Galerií Caesar konala Sochařská sympozia Sloup.

Univerzita Palackého

    • Nebeský globus Alfréda Habermanna – dílo, při jehož odhalení v roce 2003 bylo rozhodnuto, že „po roční zkušební lhůtě se rozhodne, nakolik dílo překáží v aktivitách na nádvoří.“ Komise už se nesešla…

    • Zbudování Památníku bojovníků za svobodu a demokracii sochaře Bohumila Teplého. Kamenný obelisk s kovovými ptačími křídly symbolizujícími svobodu byl uprostřed prostranství před budovami fakulty vztyčen v roce 2004.

Soukromý sektor

    • Investory se často stávají soukromníci, příkladem budiž Vetřelec Jana Dostála na fasádě domu v Šemberově ulici, aplikace Jiřího Davida na fasádě hotelu Nezvalova Archa, nebo Robertem Runtákem odkoupená klíčová socha Revoluce stejného autora, která nyní stojí u Terezské brány.

Z iniciativy spolků nebo jednotlivců pak funguje Lomená galerie, Vitrínka Deniska či projekt Nástěnka, příležitostně dochází k ojedinělým dočasným realizacím v rámci Galerie XY či festivalů jako Academia Film Olomouc apod.

Od roku 2007 olomouckou veřejnost s velkoplošnými malbami seznamuje Street Art Festival.

Od roku 2018 se v Olomouci – vedle řady dalších měst – koná mezinárodní sochařský festival Sculpture Line, jehož cílem je, aby sochy dočasně vystavené v rámci sochařského festivalu našly své trvalé místo.

Z celkového počtu 212 děl ve veřejném prostoru Olomouce byla jen hrstka děl ve veřejném prostoru usazena po roce 1990, přičemž město Olomouc je vlastníkem nejvíce parcel, na kterých jsou umělecká díla umístěna (viz grafy níže).

Jak se dnes dostává umění do veřejného prostoru Olomouc?

Zkraje je třeba říct, že ke vzniku kvalitních uměleckých děl ve veřejném prostoru mohou vést rozličné cesty. Díla mohou být zadána i provedena různým způsobem: projekty iniciované občanem / sdružením občanů nebo obcí / městem, s předem připravenými prostředky či zcela bez finančního zajištění, se zadáním přes veřejnou, vyzvanou nebo kombinovanou soutěž, případně i přímým zadáním. Všechny – při pečlivém sledování kvality a při správném postupu – vedou k dobrému cíli.

V Olomouci prozatím neexistuje žádná systémová podpora nebo koncepční praxe nakládání s uměním ve veřejném prostoru, ani – pokud je mi známo – zde po roce 89 nikdy nebyla vyhlášena soutěž na podobnou realizaci. V případě soutěží či zadávání územních studií na veřejná prostranství se integrace uměleckého vstupu do řešeného území nepožaduje – výjimkou jsou Theimerovy realizace minulé i uvažované (Kollárovo nám.). Zavedenou místní praxí je pojímat projekty ad hoc, kdy úřední zástupci samosprávy rozhodují na základě zvyklostně nastavených interních postupů a místních vyhlášek. Své slovo má na území městské památkové rezervace a ochranného pásma státní správa: památkáři odborní (NPÚ) a výkonní.

Problémem samozřejmě není pouze vznik nových soch, ale také rušení/mizení soch historických nebo také jejich špatný stav – údajně 19 % všech děl je poškozeno a restaurací prošly jen 3 z nich.

Má-li iniciátor – jako třeba Sculpture Line a Street Art Festival – štěstí, úředníci mu mohou pomoci urychlit povinné administrativní kolečko. Hlavním problémem je nahodilost a nekoncepčnost. Záleží spíše na individuálních kontaktech než na systémových pravidlech, a tak vzniká prostor pro netransparentnost. Navíc v onom administrativním kolečku schází arbitr umělecké kvality a kvality celkového konceptu. Nevyslovuje se k tomu komise pro architekturu, komise pro místní části, kulturní komise a úředníci, kteří s tím mají něco společného, eventuálně speciálně sestavená odborná komise, o níž bude řeč později.

A co znamená onen správný postup? Slovy Pavly Melkové: „Vycházet z konkrétního veřejného prostoru a z generování významového tématu s místem úzce souvisejícího a poté objektivně a zodpovědně vybraným kvalitním autorem vytvořit dílo, které reaguje na prostorové i významové souvislosti místa.“ Přičemž základním předpokladem uspokojivého výsledku je kvalita autora/autorky díla.

Jak zaznívá na konto přehlídky Sculpture Line v pražském manuálu: „Každoroční přehlídka atraktivních uměleckých děl ve veřejném prostoru by zasluhovala hlubší tematický nebo urbanistický koncept, který by odůvodnil výběr a umístění jednotlivých objektů a akci tak dodal obsažnější význam i lepší čitelnost. Některá kvalitní díla mezinárodních umělců nedostávají adekvátní prostor a vytrácí se tím jejich účinek. Naopak působí odloženě, a nechtěně se tak stávají součástí vizuálního smogu města.“

Příklad:

V jakém právním postavení je například třeba Stvůra ve Smetanových sadech?

Odpověď nastiňují média: Kdo ví?!

Listopad 2019: „Jak dlouho bude Stvůra ve Smetanových sadech zatím podle něj není zcela jasné. Festival Sculpture Line dosud probíhal od května do října, ale záměrem do budoucna je, aby byl celoroční a sochy zůstávaly ve veřejném prostoru dlouhodobě.“ […] „Přáli si to tak sochaři i vedení festivalu. Stvůra bude v olomouckém parku určitě nejméně do května, pak by zřejmě měla odjet na výstavu do Hamburku,“ předpokládá sochař.  Zdroj: https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/stvura-v-olomouckem-parku-mozna-bude-svitit-20191127.html

Dnes se Iniciátor (říkejme pracovně tomu, kdo se rozhodne umění ve veřejném prostoru realizovat) může ucházet o podporu například v dotačním programu v oblasti kultury názvem Kulturní akce a může si s projektem oběhat všechna náležitá povolení.

Proč ale není tento systém nejšťastnější? Sice umožňuje podrobnou kontrolu veškerých projektových nákladů i ponechání výstupů ve vlastnictví žadatele, nevýhodou však je vysoká administrativní náročnost na obou stranách, ale hlavně, že se kapacity soustředí právě na administrativní činnosti, a ne na samotný projekt nebo jeho dopady. Navíc zůstávají nevyjasněné zodpovědnosti a role jednotlivých subjektů, jež do procesu vstupují.

Sedm možností a nástrojů podpory umění ve veřejném prostoru (+ příklady dobré praxe)

1/7 databáze, PR a osvěta

Díla je nejprve třeba vůbec registrovat, evidovat, jednoduše o nich vědět, abychom byli schopni docenit jejich hodnotu. Systematickým zpracováváním databází veřejnou správou (třeba i v reakci na občanské inciativy, které umění ve veřejném prostoru mapují zdola) může město také přispět k prezentaci tématu veřejnosti, propagaci a osvětě v této oblasti. Součástí evidence by ideálně měla být revize a kvalitativní zhodnocení přínosu toho kterého díla.

2/7 manuál

Každá samospráva by měla přehledně informovat o tom, kdo je první kontaktní osobou či místem pro podání občanských podnětů a jak by měl takový iniciátor aktivity ve veřejném prostoru postupovat.

Dostatečně etablovaný Útvar hlavního architekta by mohl být „nárazníkem“ – v ideálním případě prvním kontaktním místem, u kterého se podněty ve věci umění ve veřejném prostoru shromažďují a odtud následně postupují všem dotčeným odborům, orgánům atd.

Celý proces by měl být transparentní a otevřený. Ke zjednodušení administrativy může přispět příprava manuálu umisťování děl. Související komunikaci úřadu s veřejností může usnadnit, když v něm budou přehledně popsána základní pravidla spolupráce s úřadem, budou v něm nabídnuty praktické rady a zodpovězeny nejčastější dotazy iniciátorů. Takový materiál může významně redukovat zatížení úředníků zodpovídáním nahodilých dotazů. Například Praha 7 má od společnosti Auto*mat vypracovaný Manuál pro užívání veřejného prostranství.

3/7 nefinanční podpora – např.

  • administrativní pomoc;

  • organizační a produkční (včetně výpomoci zaměstnanců technických služeb apod.);

  • materiální (např. poskytnutí recyklovaného materiálu z depozitu samosprávy nebo dřeva z městských lesů, zapůjčení obecního vybavení, jako jsou stany, mobiliář, pódium, ozvučení, nářadí apod.);

  • propagační (např. poskytnutí prostoru v místním zpravodaji, rozhlase, newsletteru či na vývěskách anebo nabídka bezplatného reklamního prostoru na základě smluv města či obce s poskytovateli reklamy).

Příkladem nefinanční podpory mohou být pro kulturní akce vymezené a vyznačené záborové plochy na Horním a na Dolním náměstí. Pro tato prostranství jsou v Žádosti o schválení akce na Horním a Dolním náměstí předdefinována jasná pravidla a de facto existuje manuál, přičemž vyběhat si povolení pro realizaci na těchto místech je poměrně snadné a rychlé. Žádost už následně jen schvaluje Rada města, v drtivé většině případů ji už nikdo nepřipomínkuje.

O něco složitější je realizovat aktivity kdekoliv jinde. Mimo dvě hlavní náměstí už není jasné, na které instance se obrátit, zda je třeba zajít na odbor majetkoprávní, odbor zeleně či odbor dopravy, případně v jakém pořadí. Navíc parky v centru jsou ve správě výstaviště, což nese svoje specifika. Město neposkytuje žádný rozcestník, který by nabízel kontakty na konkrétní úředníky příslušných odborů, se kterými je povolení potřeba dojednat. 

4/7 podpůrný dotační program

Rozvoj umění ve veřejném prostoru lze jasně podpořit tvorbou cílených dotačních programů pro rozvoj umění intervencí dočasné povahy či prezentace tématu veřejnosti, a tak podporovat systémovou efemérnost některých realizací.

  • Tradici kvalitního festivalu (pomíjivých) soch ve veřejném prostoru představuje například Brno Art Open organizované Domem umění města Brna (jež je zřizován Městem Brno), mezi počiny neziskových subjektů na tomto poli se počítá festival m3 v Praze, galerie ProLuka v pražských Vršovicích.

5/7 přímá podpora

Další možností je podpora projektů na základě přímého zadávání na základě „zakázky“ na objednávku či smlouvu, nebo také vybraných na základě výzvy nebo soutěže. Nemusí jít hned o soutěž na trvalou realizaci, ostatně časově omezená přítomnost děl ve veřejném prostoru je legitimní strategií, jak se s oživováním veřejného prostoru vyrovnávat.

6/7 odborná komise / pracovní skupina

Město, jako majitel a správce většiny veřejných prostranství, by mělo zřídit pracovní skupinu pro umisťování výtvarných děl na veřejných prostranstvích, ve které by byli zastoupeni nejenom představitelé města, ale především odborníci z řad architektů, umělců, historiků, zástupce Muzea umění, jejichž zájem o současné umění je profesní otázkou, eventuálně odborného zástupce univerzity apod. Úkolem pracovní skupiny by bylo garantovat koncepční přípravu umisťování výtvarných děl. Pracovní skupina by vyhodnocovala iniciace na umístění děl, věnovala by se v následujících letech zmapování lokalit, výběru vhodných míst k umisťování soch, přičemž jejich schvalování by bylo vždy součástí nějakého většího plánu. Eventuálně by se podílela na přípravě zadání soutěží.

7/7 procento na umění z veřejných investic

Nakonec jeden ambiciózní nástroj. Možná jste již slyšeli o snaze prosadit úpravu zákona zavádějící pravidlo investovat do výtvarného díla minimálně jedno procento z veřejných prostředků určených na výstavbu či rekonstrukci staveb a infrastruktury, financovaných ze státního rozpočtu. Než se dočkáme novely, nic nebrání městům či krajům v návrhu vlastních vyhlášek.

  • Příkladem iniciativy na úrovni místní samosprávy je aktivita zastupitelstva hlavního města Prahy. To schválilo program Umění pro město, v rámci kterého ročně nakoupí umění v hodnotě dvou procent z investic do staveb, které město realizuje.

Samozřejmě se připouští kombinovaná podpora, která spojuje různé formy (přímá, grantová, nefinanční…) a umožňuje rozhodnout se o vhodném druhu podpory pro konkrétní projekt ad hoc.

Možná se zdá, že s ohledem na zadluženost našeho města a kraje jde o téma marginální. Bez ohledu na to se nicméně aktivity na tomto poli již reálně odehrávají a vstupují do města mnohdy nevratně. Je tak nejvyšší čas, ne-li pozdě, a Re-vize jsou pro to ideální platformou, téma vyzdvihnout.

PREZENTACE

ZÁZNAM Z DISKUZE (YOUTUBE)