Kreativní Olomouc očima politických stran: Hynek Melichar (Starostové a Piráti)

Bude se po komunálních volbách nové vedení olomoucké radnice věnovat více rozvoji kreativních odvětví? Jaký vliv má kulturní vyžití ve městě na kvalitu života a v čem se dá vylepšovat? Nejen na to jsme se zeptali politických subjektů kandidujících v blížících se komunálních volbách. 

4 otázky.
4 autentické odpovědi.
Dnes má slovo Hynek Melichar, lídr kandidátky Starostové a Piráti.

Jakou roli hraje podle Vás kulturní sektor a kreativní odvětví v souvislosti s kvalitou života ve městě?
Zcela zásadní. Zahraniční hosté i čeští turisté oceňují nejen historickou architekturu a živě pociťovanou přítomnost univerzity, ale i množství kaváren, klubů, divadel, malých firem, nevyčíslitelnou hodnotu genia loci. Shoda jistě panuje v tom, že tuto atmosféru utvářejí především místní lidé. Klíčová otázka tedy zní, jaké podmínky jim město připravuje pro to, aby zde mohli působit a kreativně město přetvářet v zásadních projektech i detailech, jež mění historické kulisy a léta zaběhnuté (ne)pořádky v dynamické, chytré a vlídné město.

Při pohledu na olomouckou radnici ovšem musí návštěvník docela dlouho pátrat, než narazí na lidi, kteří by tuto proměnu měli z radnice zaštiťovat. Chvíli trvá, než najdete na webu olomoucké radnice odbor kultury a musíte se prokousat řadou materiálů, abyste přišli na to, zda a jak chápe město kulturní sektor jako jednu ze svých priorit. Zatímco třeba v Litomyšli je odbor kultury spojen s cestovním ruchem a pracuje v něm pět osob, v Olomouci se oddělení kultury krčí v nepřehledné struktuře Odboru vnějších vztahů a informací. Samotný název oddělení, podivná struktura celého odboru, nepřítomnost prolinků na konkrétní osoby i nesystémové propojení čistě technicistního Oddělení Informační centrum Olomouc s příspěvkovými organizacemi, sportem a všeobjímající „kulturou“ odkazuje strukturu olomoucké radnice někam do hlubokých devadesátých let.

V roce 2015 započalo mapování KPP v Olomouci a v Olomouckém kraji, souhrnná zpráva vyšla v březnu roku 2017. Je otázka, kolik závěrů této obsáhlé zprávy vzali radní na vědomí, kdo a nakolik se chopil strategie, která je schopná přežít jedno politické funkční období a změnit přístup města ke kulturním průmyslům. Přijmout myšlenku, že rozvoj kultury v Olomouci nezáleží na tom, o kolik více nebo méně peněz získá Moravské divadlo nebo festival Svátky písní, případně zda je politicky přijatelná myšlenka zase o něco omezit množství ohňostrojů nad městem. Zpráva jasně hovoří o tom, že kromě rozvoje jednotlivých kreativních odvětví je třeba věnovat vrcholnou pozornost vzdělávání na základních a středních školách, provázanosti s technologiemi a digitalizací, podpoře start-upových a coworkingovým projektům. Kde jinde by se mělo takové strategii dařit, než ve městě, které má třicetitisícový potenciál mladých lidí na univerzitě, ve městě,  které je středobodem mnoha křižujících se cest, ve městě, které se při zachování historické hodnoty pokouší oživovat veřejný prostor prostřednictvím spolků, malých firem i aktivních jednotlivců?

Znovu tedy: můžeme diskutovat o podpoře jednotlivým příspěvkovým organizacím města Olomouce a o poměru financí, které k nim putují, mnohem podstatnější je ale chápat kreativní průmysly jako strategické rozhodnutí. Propojuje totiž kromě umění a kultury taky podnikání, zaměstnanost, péči o veřejný prostor, cestovní ruch a vzdělávání.

V čem vidíte největší potenciál rozvoje kulturního sektoru a kulturních a kreativních průmyslů v Olomouci?
Klíčové je přijmout skutečnost, že rozvoj kulturních průmyslů není něčím, co město buduje podle toho, kolik peněz se na „kulturu“ uvolní z rozpočtu. Je to přesně naopak. Rozvojem a podporou KKP město podporuje příliv talentovaných a kreativních lidí do města, jejich setrvání zde a postupný nárůst atraktivity města v mnoha propojených oblastech.

Jakkoli klíčovou roli moderátora a komunikátora hraje v Olomouci Univerzita Palackého, mělo by si hlavní iniciativu ponechat město Olomouc. Z budování kulturních a kreativních průmyslů učinit jednu ze svých priorit a propojit ji s ideou otevřeného (smart) města, transparentního zacházení s veřejnými prostředky a co největším zapojením lidí z místní komunity.

Slibné projekty coworkingového centra Vault 42 nebo smart hotelu Nezvalova Archa, případně nadregionálně úspěšný projekt Pevnost poznání jsou nejviditelnější snahou o propojování místního potenciálu tvořivých lidí a specifik Olomouce jako města, které může stavět jak na pověsti univerzitní metropole, tak i města strategicky dobře situovaného do středu Moravy na hlavních dopravních tazích. Zároveň ale vedle těchto masivních projektů rostou desítky malých iniciativ, které mohou sloužit jako příklad potenciálu společně budovaného prostoru – od komunitní zahrady a obnoveného provozu letního kina, přes malé postupně se etablující festivaly výrazně překračující hranice regionu (LITR), iniciativu místních spolků až po Divadlo Nacucky. To se svou dramaturgií naplňuje nejen ambice moderní divadelní scény, ale plní i další funkce kulturního centra, včetně komunitní a svým programem naplňuje potřeby velmi různorodých věkových sociálních skupin obyvatel Olomouce.

Jaké si myslíte, že budete mít v roli komunálního politika nástroje k tomu, abyste tento potenciál mohl/i rozvíjet.
Určitě je nutné posílit statut a postavení Kulturní komise, která připravuje podklady pro Radu města. Zápisy z jednání nejsou dostupné, těžko tedy z veřejných zdrojů dohledat, jaké priority Komise má a zda se tento orgán delegovaný z politických stran a hnutí rozhoduje kompetentně (jakkoli některá jména komisařů jsou v olomouckém kulturním kontextu dobře známá). Není zřejmé, podle jakých kritérií ten který rok Komise doporučuje Radě města jednotlivé projekty, nakolik jsou tyto priority propojené se střednědobou a dlouhodobou vizí města. Je tedy třeba dbát na to, aby rozhodování Komise bylo transparentní, dohledatelné a řádně vyargumentované. Jakkoli to možná zní nepopulárně, nemyslíme si, že dotace pro příspěvkové organizace jsou nárokové. Je tak nepředstavitelné, že by o určitou část prostředků třeba i Moravské divadlo soutěžilo tak, jako to musí dělat jiné umělecké subjekty? Taková představa samozřejmě představuje velmi kompetentní odbornou komisi, případně schopnost pozvat si ke konkrétní příležitosti konkrétní nezávislé odborníky.

Další oblast, kterou by bylo vhodné podrobit revizi, jsou velké akce podporované městem. Konkrétní, často dlouhodobě dotované akce by zasloužily po čase revizi a zpřesnění kritérií na rozdělování peněz. Jako v každém menším městě, kde se lidi hodně znají, existuje silné riziko klientelismu a různých „malých domů“, které se bohužel nevyhýbají ani kultuře. Politické nástroje jsou v tomto ohledu stejné jako v dopravě, zdravotnictví nebo školství: maximální transparentnost, snaha vyhovět nejen „tradičním klientům“ v podobě příspěvkových organizací, ale především podpořit ty, kteří začínají a jejichž projekt prošel řádnou soutěží a projektovým řízením. Jasná deklarace kulturní politiky silně orientovaná směrem k rozvoji kulturních a kreativních průmyslů a jednoduché toky peněz, informací a lidí. Konsensuální shoda napříč stranami a hnutími zastoupenými na radnici a vyvolání široké debaty se zástupci KPP v Olomouci.

Kdo je vaším kandidátem na post radní/ho pro kulturu a jaké jsou její/jeho předpoklady?
Za hnutí Starostové a Piráti je naší kandidátkou Andrea Hanáčková, docentka Univerzity Palackého. Jako vystudovaná teatroložka a specialistka na média (především na rozhlas) rozumí dané problematice a dlouhodobě se pohybuje v oblasti divadla, performance a na mediální scéně. V dané oblasti publikuje odborné i popularizační texty, zároveň se divadlu s dětmi a v rámci venkovského spolku aktivně věnuje. A. Hanáčková by se ve výběru spolupracovníků opírala o okruh lidí z koalice Piráti a Starostové a nezávislí, kteří mají o olomoucké kultuře vynikající přehled (Petr Fojtík, Viktor Tichák), usilovala by o zapojení kompetentních kolegyň a kolegů z univerzity a prosazovala by širokou diskusi vedenou napříč tradičním spektrem podporovaných subjektů s cílem změnit preference olomoucké radnice ve prospěch komplexního vnímání kulturních a kreativních průmyslů. Tedy změnit tradiční dělbu peněz mezi zavedené a osvědčené, ale léty též korodované a málo inovativní subjekty, často velmi nákladné a málo efektivní. Olomouc z hlediska kultury a umění rozžít především ve veřejném prostoru, v ulicích a hledat potenciál i v mnoha olomouckých brownfieldech, kam zatím míří především toužebný zrak developerů.