logo

Kreativní abeceda #17: Kulturní management

Potřeba organizace je v kultuře přítomná odjakživa. Životaschopnost a nezbytnost oboru kulturního managementu se dnes posiluje zejména se sílící potřebou nezávislosti na dotacích z veřejných zdrojů, se snahou o získávání nového publika a také v souvislosti se zvyšujícími se nároky na marketing. 

Žádný kulturní pořadatel, obzvlášť pokud se uchází o veřejné prostředky, se neobejde bez základních administrativních, ekonomických nebo organizačních znalostí a dovedností. Management je neodmyslitelnou součástí a klíčem k úspěchu fungování jakékoli kulturní organizace. Mimo jiné totiž slouží k efektivnímu dosahování stanovených cílů.

Management v kultuře, kulturní management, arts management, jindy taky lakonicky produkce, je komplexním oborem, který spojuje teorii s praxí, smiřuje umění s ekonomií a čerpá ze znalostí a zkušeností z podnikatelského (se kterým sdílí např. nástroje marketingu), veřejného (např. legislativa) i neziskového sektoru (se kterým sdílí disciplínu vytváření finančních zdrojů – fundraising). Požadavky kladené na manažera/manažerku zahrnují široký rozsah činností od operativní přes taktické až po strategické úrovně řízení.

Kulturní management je koneckonců svébytným uměleckým oborem: kulturní projekty umožňuje, podporuje, rozvíjí, ale také je může iniciovat. Práce kulturního manažera / kulturní manažerky do velké míry zůstává zákulisní, a tudíž neviditelná, zároveň však může stát sebevědomě v čele projektu to je pak řeč o producentství

Od kulturního manažera / kulturní manažerky se očekává široká škála odborných dovedností v oblasti ekonomie, řízení, práva nebo legislativy, znalost uměleckého prostředí a široký kulturní rozhled a v neposlední řadě i soft skills. Kulturní manažer/ka musí mít vynikající organizační schopnosti, komunikační dovednosti pro práci v týmu a zastupování projektu, kapacitu pracovat flexibilně, systematicky, samostatně. Musí také umět nést zodpovědnost, zvládat stresové a krizové situace a nikdy se nepřestat učit. Do jaké míry se však dají výše zmíněné charakteristiky na rozdíl od podvojného účetnictví nebo třeba psaní tiskových zpráv osvojit učením? To je klíčovou výzvou pro vzdělávání v kulturním managementu. Navíc je nutné si uvědomit, za jakých podmínek se kulturní manažeři a manažerky snaží dostát vysokým očekáváním: podfinancovaný sektor kultury neumožňuje adekvátní finanční ohodnocení jejich práce, a tak ji nezřídka vykonávají dobrovolnicky.

Je třeba si také uvědomit, že i řada současných kulturních osobností (ředitelů kulturních center, divadel apod.) jsou samouky či lépe řečeno profesionalizovanými amatéry, kteří si díky nekompromisní situaci museli soukromě rozšiřovat vzdělání a kompetence, pracovat metodou pokus–omyl a nechat se řídit vlastní intuicí. Někteří z nich dnes předávají své zkušenosti ve vzdělávacích institucích a jsou právoplatně považováni za profesionály v oboru. I díky nim pokročilo vzdělávání v KM a také se etabluje poptávka i nabídka po kulturně-managerském vzdělávání pro jedince se zápalem pro kulturu a smyslem pro její profesionální uchopení.

Tento článek je první částí ze třídílného seriálu. V dalších týdnech se budeme věnovat možnostem formálního i neformálního vzdělávání v oblasti kulturního managementu v ČR.

Mapování kulturních a kreativních průmyslů v Olomouci je společným projektem Univerzity Palackého, statutárního města Olomouc a Olomouckého kraje. Na mapování se podílí tým složený ze zástupců univerzity, města a kreativních odvětví.