Kreativní abeceda #17: Kulturní management

Potřeba organizace je v kultuře přítomná odjakživa. Životaschopnost a nezbytnost oboru kulturního managementu se dnes posiluje – zejména se sílící potřebou nezávislosti na dotacích z veřejných zdrojů, se snahou o získávání nového publika a také v souvislosti se zvyšujícími se nároky na marketing. 

Žádný kulturní pořadatel, obzvlášť pokud se uchází o veřejné prostředky, se neobejde bez základních administrativních, ekonomických nebo organizačních znalostí a dovedností. Management je neodmyslitelnou součástí a klíčem k úspěchu fungování jakékoli kulturní organizace. Mimo jiné totiž slouží k efektivnímu dosahování stanovených cílů.

Management v kultuře, kulturní management, arts management, jindy taky lakonicky „produkce“, je komplexním oborem, který spojuje teorii s praxí, smiřuje umění s ekonomií a čerpá ze znalostí a zkušeností z podnikatelského (se kterým sdílí např. nástroje marketingu), veřejného (např. legislativa) i neziskového sektoru (se kterým sdílí disciplínu vytváření finančních zdrojů – fundraising). Požadavky kladené na manažera/manažerku zahrnují široký rozsah činností od operativní přes taktické až po strategické úrovně řízení.

Kulturní management je koneckonců svébytným uměleckým oborem: kulturní projekty umožňuje, podporuje, rozvíjí, ale také je může iniciovat. Práce kulturního manažera / kulturní manažerky do velké míry zůstává zákulisní, a tudíž neviditelná, zároveň však může stát sebevědomě v čele projektu – to je pak řeč o „producentství“. 

Od kulturního manažera / kulturní manažerky se očekává široká škála odborných dovedností v oblasti ekonomie, řízení, práva nebo legislativy, znalost uměleckého prostředí a široký kulturní rozhled a v neposlední řadě i „soft skills“. Kulturní manažer/ka musí mít vynikající organizační schopnosti, komunikační dovednosti pro práci v týmu a zastupování projektu, kapacitu pracovat flexibilně, systematicky, samostatně. Musí také umět nést zodpovědnost, zvládat stresové a krizové situace a – nikdy se nepřestat učit. Do jaké míry se však dají výše zmíněné charakteristiky – na rozdíl od podvojného účetnictví nebo třeba psaní tiskových zpráv – osvojit učením? To je klíčovou výzvou pro vzdělávání v kulturním managementu. Navíc je nutné si uvědomit, za jakých podmínek se kulturní manažeři a manažerky snaží dostát vysokým očekáváním: podfinancovaný sektor kultury neumožňuje adekvátní finanční ohodnocení jejich práce, a tak ji nezřídka vykonávají dobrovolnicky.

Je třeba si také uvědomit, že i řada současných kulturních osobností (ředitelů kulturních center, divadel apod.) jsou samouky či lépe řečeno profesionalizovanými amatéry, kteří si díky nekompromisní situaci museli soukromě rozšiřovat vzdělání a kompetence, pracovat metodou pokus–omyl a nechat se řídit vlastní intuicí. Někteří z nich dnes předávají své zkušenosti ve vzdělávacích institucích a jsou právoplatně považováni za profesionály v oboru. I díky nim pokročilo vzdělávání v KM a také se etabluje poptávka i nabídka po kulturně-managerském vzdělávání pro jedince se zápalem pro kulturu a smyslem pro její profesionální uchopení.

Tento článek je první částí ze třídílného seriálu. V dalších týdnech se budeme věnovat možnostem formálního i neformálního vzdělávání v oblasti kulturního managementu v ČR.